23. 03. 2021

Soudruzi z PCInt/Il Partito Comunista, kteří jsou zapojeni do bojů v logistice — FedEx-TNT, Piacenza, a do bojů textilních dělníků v Textprint, Prato, analyzují v článku SI Cobas stávkuje v Piacenza a Pratu — jak reagovat na represe buržoazního státu stávky a jejich potlačování.

SI Cobas stávkuje v Piacenze a Pratu - Jak reagovat na represe buržoazního státu

Naši soudruzi v Itálii jsou zapojeni do dvou významných bojů ve městech Piacenza a Prato. V Piacenze stávkují zaměstnanci zařízení FedEx-TNT, které zastupuje řadový odborový svaz SI Cobas, proti plánovanému propouštění. Ve městě Prato stávkují textilní dělníci ve firmě Texprint, rovněž členové SI Cobas, proti podmínkám ve výrobě a nehorázné pracovní době. V obou případech jsou mnozí z dělníků imigranti z Blízkého východu, severní Afriky a Asie. Obě stávky se setkaly s tvrdými represemi ze strany buržoazního státu, přičemž demonstranti byli napadeni policií a militanti těchto odborů byli zatčeni.

Tento článek analyzuje stávky a jejich potlačování.

V noci 1. února, 13. dne stávky, napadli policisté a karabiniéři dělnický piket Fedex Tnt v Piacenze. Obzvlášť skandálním způsobem vrhali granáty se slzným plynem pod nohy dělníkům, kteří pokojně seděli ve skupinkách před branami. To vyprovokovalo hněv stávkujících, kteří pod sprškou kamenů donutili pořádkové síly ustoupit.

Nelze připustit, aby takového nepříjemnosti pokračovaly: ve společnosti rozdělené do třídy může být násilí legitimně používáno pouze represivními organizacemi vládnoucí třídy. To je nutno pro obranu politické dominance a společenské výsady vládnoucí třídy.

A tak 10. března došlo k velké odvetě proti členům SI Cobas z Piacenzy: zahrnující pokuty až do výše 13 200 eur; prohlídky domovů dělníků; dvěma odborovým předákům bylo uloženo domácí vězení; uděleno pět zákazů pobytu; a v šesti případech došlo k zahájení zrušení povolení k pobytu pro imigranty.

To je způsob, jakým se buržoazní stát snaží zlomit sílu odborového svazu SI Cobas, který v posledních 10 letech organizoval mnoho divokých dělnických bojů. Logistický sektor v Piacenze je také jednou z bašt tohoto odborového svazu.

Ve stejný den, 10. března, zaútočila policie také na další piket SI Cobas před společností Texprint v Prato. Dělníci tam stávkují už přes 50 dní. V textilní čtvrti Prato organizuje SI Cobas dělníky proti jejich bezohlednému vykořisťování v místních sweatshopech. Požadavky zahrnují 8hodinový 5denní pracovní týden namísto nyní běžného 12hodinového 7denního pracovního týdne! V buržoazním režimu, zatímco jeho levá ruka nabízí sliby a formální závazky na ochranu takzvaných „práv pracujících“, tak jeho pravá ruka opakovaně útočí na pracující bojující za své materiální potřeby.

„Práva“ jsou lež, která jde ruku v ruce se lží „demokracie“. Obojí je užitečné k maskování utlačovatelské povahy kapitalismu a diktátorské povahy politického režimu buržoazie. Pracující nemají žádná práva, protože jejich potřeby jsou vždy podřízeny požadavkům zisku. Pracující také nemají žádnou moc, ta existuje pouze v rukou velkého průmyslového, finančního a pozemkového kapitálu. Ten existuje jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.

Například „právo na stávku“ je dovoleno používat pouze v takové míře, aniž by to šéfům způsobilo nadměrnou újmu. To znamená, pouze když je neúčinné při obraně pracujících. Když dělníci organizují boje se skutečnou schopností hájit své zájmy – stávky bez ohlášení předem a bez pevně stanoveného konce, spolu s pikety před podniky blokující zboží a stávkokazy –, a dělají to organizovaně se v odborech, které tyto metody boje otevřeně činí středobodem organizovaných akcí, buržoazní režim ukáže svou pravou tvář, sundá si masku demokracie a rozpoutá represi.

Dokud dělníci zůstanou pod kontrolou prorežimních odborů (CGIL, CISL, UIL), jejichž stávky jsou zřídkavé a většinou velmi nedůrazné – při absenci dělnických piketů před podniky, ohlašované s dostatečným předstihem a s pevně stanovenou dobu trvání –, buržoazní režim může i nadále předstírat, že sympatizuje s utrpením námezdních pracujících, a kašpaři z různých institucionálních stran se mohou dokonce promenádovat masou zmobilizovaných pracujících při svém získávání volebních hlasů.

Pracující z Piacenzy a Prata organizovaní SI Cobas chápou, že se mohou spolehnout jen na vlastní síly; že mimo pracující třídu nemají žádné přátele ani spojence.

Na svou obranu a za účelem zvýšení tohoto povědomí v dělnické třídě musí celé militantní odborové hnutí – grassroot odbory jakož i třídně orientovaná opozice v CGIL – reagovat na tento útok jednotně, který nebyl jen proti SI Cobas, ale proti veškerému třídnímu odborářství a všem pracujícím. Vhodnou reakcí by bylo zorganizování jednotné národní stávky v logistice za účasti SI Cobas, ADL Cobas, USB, CUB, SGB a opozice v CGIL.

Cestou jednoty akcí pracujících a militantního odborářství dělnická třída znovu získá důvěru ve svou sílu a osvobodí se od kontroly prorežimních odborů (CGIL, CISL a UIL).

Nejmilitantnější část dělnické třídy přilne k revoluční komunistické straně, která je nezbytná ke svržení politické moci vládnoucí třídy a otevření cesty budoucí komunistické společnosti bez tříd a vykořisťování.

Mezinárodní komunistická strana / Il Partito Comunista
12. březen 2021