18. června, celonárodní unitární stávka pracovníků v logistice
Za společnou stávku odborů řadových zaměstnanců v logistice! Za vytvoření Jednotné třídní odborové fronty!
Celostátní stávka pracovníků logistiky, kterou původně svolala SI Cobas, získala podporu většiny odborů řadových zaměstnanců: ADL Cobas, USB, Cub Trasporti, Slai Cobas for Class Union, AL Cobas, Sol Cobas.
Tato jednotná podpora stávky je nesmírně důležitou a pozitivní skutečností, protože přerušuje dlouholetý zhoubný konflikt mezi řadovými odbory - sloužící výhradně ve prospěch zaměstnavatelů a režimního odborářství CGIL, CISL a UIL -, a který se nejtíživěji projevil v soupeření mezi SI Cobas a USB.
Jednotná podpora bojovných odborových organizací stávce není uskutečněním jednoty boje pracujících. Vytváří však nejpříznivější podmínky pro to, aby tohoto cíle bylo dosaženo co nejúplněji, aby se do boje zapojila co nejširší masa proletářů, včetně těch, kteří jsou v režimních odborech nebo kteří v odborech nejsou.
Je proto mylné stavět do protikladu jednotu řadových odborů při vyhlašování stávky a jednotu dělníků v boji a zlehčovat první z nich jako pouhou sumu jakýchsi zkratek, které jsou pro účel druhého nepoužitelné: boj dělníků je bezmocný, není-li organizovaný!
Současná sjednocená akce řadových odborářů je výsledkem agrese šéfů na několika frontách: zbití policií a najatými gaunery během boje proti uzavření skladu FedEx-TNT v Piacenze; soudní řízení zahájené prokurátory v Piacenze a Janově proti militantům odborů SI Cobas a USB; oznámení o propouštění počínaje 30. červnem (stovky propouštění jsou již ohlášeny ve FCA v Melfi a dalších závodech); uvolnění podmínek pro uzavírání subdodavatelských smluv; záměr zařadit logistiku do protistávkových regulací Garanční komise, což by mělo dopad na odvětví, kde byly stávky v posledních 10 letech nejpočetnější a nejtvrdší; obnovení jednání mezi vládou a CGIL, CISL a UIL; a konečně útok na stánek SI Cobas v Texprintu v Pratu, k němuž došlo minulou středu.
Závažnost situace přiměla vedení řadových odborů k této společné akci. To je samo o sobě nesmírně pozitivní skutečnost, avšak i proto, že se tím ukazuje, jak tato sjednocené akce posiluje boj dělníků. Musí se proto stát permanentní praxí a musí být také rozšířena na veškeré bojovné odbory, včetně třídní opozice uvnitř CGIL, a jež ve výsledku povede k vytvoření jednotné třídní odborové fronty.
Důvody, které nám dosud bránily v postupu tímto směrem, nebyly překonány. Přetrvávají v oportunismu odborových předáků, kteří prosazují politickou jednotnou frontu, jež je nutně na škodu jednotné třídní odborové frontě. Tuto společnou stávku v logistice je třeba považovat za vítězství, kterého nebylo definitivně dosaženo, ba je naopak křehké a kdykoli odvolatelné ze strany současných vůdčích skupin.
Stejně tak je omylem zaměňovat odbory za politickou stranu. Je pravda, že každý odborový boj má svůj politický obsah a že s tím, jak ekonomický boj dělnické třídy sílí, nabývá stále významnější politický význam. Avšak odbory nejsou stranou a nesmějí být zapojovány do politických front. Takové snahy jsou jednou z příčin, které brání sjednocenému jednání hlavních řadových odborů, především SI Cobas a USB, jejichž vrcholní představitelé jsou odhodláni využívat odbory jako nástroje podpory pro své rivalské politické fronty.
Je na dělnících a řadových odborových militantech, aby bojovali, abychom dále postupovali směrem k jednotné třídní odborové frontě a učinili jednotu v jednání řadových odborů trvalou, jakožto nezbytný nástroj k dosažení co nejširší jednoty dělnického boje.
Obnovení silného dělnického hnutí na úrovni ekonomického boje je podmínkou obnovení pojítka mezi dělníky a autentickou revoluční stranou. Taková strana zavrhuje jakékoli politické fronty ( nevyhnutelně zasažené oportunismem) a jistě ne náhodou nyní poukazuje na to, že jediným způsobem, jak adekvátně reagovat na ofenzívu šéfů, je vytvoření jednotné třídní odborové fronty.
Mezinárodní komunistická strana/Il partito comunista