22. 07. 2021

V červenci si mnozí připomínají španělské události roku 1936. Proto přijde vhod odcitovat jednu z tezí Komunistické strany Itálie (PCd’I) z roku 1922, Římských tezí, tj. 14 let před španělskými událostmi; tezi, která shrnuje krví zalité poučení nejvíce německého proletariátu po revolučním vření po I. světové válce.

39. Existuje také možnost, že by vláda a její levicové strany vyzvaly proletariát k účasti na ozbrojeném boji proti pravicovému puči. Tato výzva nemůže být ničím jiným než pastí a komunistická strana na ni odpoví proklamací, že zbraně v rukou proletariátu značí nástup proletářské moci a proletářského státu a odzbrojení tradičního byrokratického a vojenského aparátu státu, protože ten se nikdy nebude řídit pokyny levicové vlády, která se dostala k moci legálními prostředky a která vyzvala lid k ozbrojenému boji, a protože jedině proletářská diktatura bude moci zajistit stabilitu vítězství nad bandami kontrarevoluce. Proto vůči takové vládě nesmí být deklarována ani praktikována žádná “loajalita”; A především je třeba upozornit masy na nebezpečí, že upevnění moci takové vlády s pomocí proletariátu proti pravicovému povstání nebo pokusu o státní převrat by znamenalo konsolidaci orgánu, který se postaví proti revolučnímu tažení proletariátu, jakmile by se toto revoluční tažení prosadilo jako jediné východisko, a to v případě, že by kontrola nad ozbrojenou organizací státu zůstala demokratickým vládnoucím stranám, čili pokud by proletariát složil zbraně, aniž by jich použil ke svržení současných politických a státních forem a proti všem silám buržoazní třídy.