Francie: Demonstrace proti „zdravotnímu pasu! Boj proti buržoaznímu autoritářství lze vést pouze na proletářských třídních pozicích!
V sobotu 24. července opět demonstrovaly v desítkách a desítkách velkých i malých měst deseti tisíce lidí (podle policejních zdrojů více než 160 000), mnohem více než odpůrců očkování, proti „zdravotnímu pasu“ a dalším vládním opatřením vyhlášeným v souvislosti s pandemií, jako jsou hrozby propuštění zaměstnanců, kteří se odmítnou nechat očkovat, pokuty nebo dokonce vězení za neprokázání se zdravotním pasem atd. Zdravotní sestry, které se v loňském roce musely starat o pacienty, aniž by se mohly řádně chránit, nyní riskují, že budou propuštěny, pokud nebudou dodržovat předpisy!
Tato autoritářská opatření (která jsou mimochodem v rozporu s prohlášeními učiněnými před několika týdny…)1 jsou součástí logiky represí, kterou vlády pod různými záminkami uplatňovaly již dlouho před začátkem pandemie. Jde o základní trend, který reaguje na neúprosné vyostřování sociálního napětí, neboť problémy kapitalismu jej samotného nutí zvyšovat vykořisťování proletariátu dalším snižováním sociálních výdajů, které jsou samozřejmě odsuzovány jako neúnosná „zátěž“ pro buržoazii (Macron, 6. 12. 2018: sociální zabezpečení stojí „hodně peněz“). Tato tendence se projevila s nebývalou silou a účinkem, když v mnoha zemích, od Latinské Ameriky po Asii, přes Afriku nebo Blízký východ, vlády přijaly omezení s cílem potlačit proletářské boje a vypořádat se se svými problémy, aby tak byl zachován sociální smír.
Stejně tak zavedení následných omezení, trvalého výjimečného stavu a přijetí autoritářských opatření francouzskou vládou má své kořeny ve skutečnosti, že tato vláda musela následně čelit hnutí žlutých vest a bojům proti snižování důchodů. To také vysvětluje nedávné přijetí represivních zákonů, které jsou označovány jako zákony o „globální bezpečnosti“ a proti „separatismu“. Vláda nehodlá se svými antisociálními útoky přestat, byť snížení podpor v nezaměstnanosti bylo odloženo na začátek října a útok na výši důchodů se dále oddaluje (Martinez, vůdce hasičů narušeného sociálního smíru, varoval, že jinak by se jednalo o „přilévání oleje do ohně“).2; očekává se, že snížení podpory na bydlení platné od začátku roku ušetří státu v roce 2021 více než miliardu eur, kdežto podpora a dotace zaměstnavatelům se znásobily.
V situaci, kdy stále hrozí vlna propouštění a sociálních plánů (podle Francouzského střediska pro sledování hospodářských konjunktur, OFCE, je údajně ohroženo 175 000 pracovních míst, časopis Capital, 15/07/21) a kdy se tolik skloňované hospodářské oživení ukazuje jako stále problematičtější, je marné doufat ve změkčení kapitalistické třídy a její vlády.
Demonstrace proti zdravotnímu pasu se konaly pod hesly svoboda!, demokracie!, ve jménu individualismu a pod modro-bílo-červenými vlajkami, což svědčí o jejich převážně maloburžoazní politické povaze. Proto, stejně jako v jiných velkých zemích, kde se podobné demonstrace konaly (USA, Německo atd.), jsou zde přítomny krajně pravicové proudy. Víra v ideální demokracii a iluze o „lidovém“ boji s účastí různých tříd, který by mohl donutit vládu ustoupit, jsou typické pro všechna maloburžoazní hnutí, jež nejsou schopna pochopit, že ani ta nejdemokratičtější demokracie není nikdy ničím jiným než zástěrkou diktatury vládnoucí buržoazní třídy.
Tyto demonstrace nicméně přitahují, jako vždy v podobných případech, také proletářské živly, které chtějí demonstrovat své nepřátelství vůči moci. Ale vzhledem k absenci třídní síly se jejich zájmy utápějí v bahně klamné „lidové“ jednomyslnosti ovládané všemi maloměšťáckými iluzemi.
Levicové a „krajně“ levicové proudy, které se na tento fakt odvolávají, tak nečiní proto, aby hájily třídní orientaci, která tuto jednotu narušuje, právě naopak. A tak „jednotný“ text podepsaný organizacemi France Insoumise, Solidaires, NPA, UNEF atd. opírá svůj nesouhlas se zdravotním pasem na „nedemokratickém“ způsobu, jakým bylo rozhodnutí o jeho zavedení přijato, „jedním člověkem“ (!!), což je způsob, který „vytváří silné napětí, které je uprostřed epidemické krize zničující“ (!!), a končí výzvou k přispění „nadnárodních společností a těch nejbohatších“ ve prospěch „národní solidarity“!!!3. Jako by se Macron rozhodoval sám podle toho, co se mu zrovna honí hlavou, jako by snad samotný kapitalismus neustále nevyvolával napětí a jako by snad národní solidarita nebyla podvodem propagovaným vládnoucí třídou!
Ve skutečnosti Macron a jeho vláda jsou pouhými správci buržoazní moci, kteří se řídí na základě občas protichůdných zájmů buržoazie. A silné napětí, kterého se naši demokraté obávají, naopak ukazuje cestu záchrany pro proletariát tváří v tvář nátlaku a útlaku buržoazie: je to cesta otevřené konfrontace proti kapitalistům a jejich státu, cesta všeobecného obnovení třídního boje proti kapitalismu.
Kapitalismus a buržoazní státy jsou v konečném důsledku zodpovědné za celosvětovou zdravotní katastrofu pandemie, protože na všech úrovních zločinně zanedbávají potřeby veřejného zdraví. Od počátku na tuto pandemii reagovaly disproporčním zesílením společenské kontroly, zákazem, represí; zkrátka tím, že přenesly důsledky výrobního způsobu založeného na honbě za ziskem „za každou cenu“ na celou populaci, ale především na proletáře nucené pracovat bez ochranných prostředků nebo uvržené do chudoby. Poslední vyhlášená opatření to opět dokazují, neboť hrozí propuštěním zaměstnanců a opět ztěžují jejich každodenní život (zatímco se poslanci zprostili povinnosti mít zdravotní pas a mohli tak zasedat v parlamentu!); byť by bylo očkování účinné, nemůže samo o sobě epidemii překonat při stále ještě zřetelném nedostatku nemocnic a preventivních prostředků: tato jejich krizová opatření jsou ve skutečnosti diktována nikoli zdravotními potřebami obyvatelstva, nýbrž potřebami kapitalistické ekonomiky.
Proti neúprosně rostoucímu tlaku kapitalismu, jehož je zdravotní pas pouze jedním z příkladů, budou i sebepočetnější protestní průvody vždy naprosto nedostatečné: pouze dostatečně mocná síla může donutit současnou moc ustoupit před tím, než bude svržena. Touto silou je proletariát, pokud znovu pozná své zbraně a svou třídní orientaci a pokud se znovu ustaví jeho revoluční, internacionalistická strana, která povede jeho boj ke konečnému vítězství. Ve více či méně blízké budoucnosti bude proletariát opět povolán bojovat na svou obranu; buržoazie se na tento boj připravuje, i proletariát se musí připravit, být připraven bojovat na svém vlastním terénu, na terénu střetu dvou tříd proti sobě.
Proti všem protiproletářským útokům se musíme vrátit k třídnímu boji proti kapitalismu a buržoaznímu státu!
Mezinárodní komunistická strana/Il comunista
-
„Zdravotní pas nikdy nebude představovat oprávnění pro vstup, které by od sebe odlišovalo jednotlivé Francouze. Nemůže být povinný pro vstup do míst každodenního života, jako jsou restaurace, divadla a kina (…)“ rozhovor s Macronem v Parisien, 29/04/2021 ↩︎
-
Prohlášení LCI, 7.5.2021 ↩︎
-
Libération, 22/07/2021. Pokud jsou mezi signatáři odboroví předáci z CGT, CGT se jako organizace nepovažuje za součást, neboť si nepochybně nepřeje ohrozit svůj status odpovědného sociálního partnera. ↩︎