16. 11. 2021

Shromáždění dělníků a pracujících v Istanbulu Jednotná fronta shora není řešením

Dne 24. října se na náměstí Kartal konalo “Shromáždění dělníků a dělnic” “Za naši práci a svobodu”. Nejednalo se o demonstraci organizovanou režimními odborovými konfederacemi. V podmínkách Turecka, kde je dělnická třída tvrdě potlačována, bylo setkání na takovém shromáždění nepochybně zdrojem naděje a odporu pro dělníky, kteří chtějí bojovat proti zhoršujícím se ekonomickým podmínkám.

Projevy a požadavky vyjádřené na shromáždění se nesly v třídní linii. Byly zmíněny problémy různých segmentů dělnické třídy, zazněly výzvy k organizovanému boji proti kapitálu, požadavky proti uzavírání subdodavatelských smluv, šikaně a mobbingu na pracovištích a nátlaku na odborovou organizaci. Dělníci hovořili o svých zkušenostech a bojích. Nuže, je toto shromáždění skutečně velkým krokem pro boj dělnické třídy v Turecku?

Na tuto otázku musíme bohužel odpovědět záporně. Důvod souvisí s tím, jak bylo shromáždění organizováno. Podíváme-li se na seznam organizátorů shromáždění, na jedné straně stojí základní odbory, některé sekce DİSK (Konfederace pokrokových dělnických odborů), různé dělnické organizace a bojující dělníci z malých odbojů, na straně druhé vynikají různé strany a organizace radikální buržoazní levice, většinou stalinisté.

Taková forma organizace znamená vnucování politické jednotné fronty, tvořené shora politickými formacemi s různými přístupy, radikální odborářské základně, která se sjezdu zúčastnila, bez ohledu na to, jakou iniciativu při tom odborářská základna projevila. Vzniká tak situace, kdy sjezd nemohl pokrýt všechny základní odbory mimo nejen režimní odborové konfederace, ale ani DİSK a KESK (Konfederaci odborových svazů veřejných zaměstnanců), které můžeme považovat za okrajové. Navíc je třeba konstatovat, že veřejní zaměstnanci se shromáždění ve velké míře nezúčastnili. Vinu na této situaci nesou jak radikální levicové politické formace, které patří mezi organizátory shromáždění, tak umírněné levicové politické formace, které shromáždění nepodpořily, ale ignorovaly ho a držely své příznivce stranou.

Samozřejmě nemůžeme očekávat, že se strany a organizace radikální či umírněné buržoazní levice přestanou sebeprosazovat a snažit se, aby jejich jméno bylo slyšet v zájmu dělnické třídy. Nejdůležitější je, aby dělnická třída, zejména ta v řadových odborech, směřovala k vytvoření odborové jednotné fronty zdola, která zajistí jednotu proti kapitálu, namísto politické jednotné fronty shora s bezzásadovou buržoazní diplomacií a politickou soutěží v pozadí; a které vždy rozdělovaly třídní odborové hnutí: odborová jednotná fronta, jíž je vnucena politická jednotná fronta, nevyhnutelně zůstává omezena v jejích hranicích, oddělena od těch částí třídního odborového hnutí, které tuto podřízenost nepřijímají.

Mezinárodní komunistická strana bojuje prostřednictvím své odborové frakce, tj. se svými soudruhy působícími v odborovém hnutí, o získání vlivu na vedení ekonomických organizací dělnické třídy, ale od celé pestré plejády odborářsko-politického oportunismu se liší tím, že odmítá sledovat tento cíl prostřednictvím organizačních zkratek, jejichž cílem je vždy zajistit si kontrolu nad orgány dělnického ekonomického boje, nikoliv prostřednictvím otevřeného boje mezi různými odborově-politickými směry, pokud jde o jednotu činnosti a organizaci třídního odborového hnutí, ale prostřednictvím vynucených a rozkladných akcí, jako je podpora odborového štěpení nebo, jako v případě, o němž zde referujeme, podpora jednotných odborových akcí pod ochranou jednotlivých politických stran nebo front.

Domníváme se, že na dlouhé cestě k jinému světu jsou rozhodující třídní zájmy proletariátu před tím, než se jméno té či oné skupiny zapíše na seznam organizátorů, což zdůraznili mnozí dělníci vystupující na shromáždění. “Komunisté nemají jiné zájmy než zájmy celého proletariátu”. Snahou naší strany je “poukazovat na společné zájmy celého proletariátu a stavět je do popředí nezávisle na všech národnostech (…) v národních bojích proletářů různých zemí” a “vždy a všude zastupovat zájmy celého hnutí (…) v různých etapách vývoje, kterými musí boj dělnické třídy proti buržoazii projít” (“Komunistický manifest”).

Zdroj: The Communist Party, č. 37; anglicky psaný tiskový orgán

Mezinárodní komunistická strana/Il partito comunista