Na Ukrajině, stejně jako na celém světě, se tváří v tvář imperialistické válce znovu musí stát proletářským heslem: revoluční defétismus proti všem buržoaziím a jejich státům!
Válka je přirozeným prostředím kapitalismu: imperialismus ve skutečnosti znamená zesílenou mezinárodní konkurenci, zostřené obchodní války, export kapitálů, které se nevyhnutelně dostávají do vzájemných konfliktů, nadvládu nad zdroji surovin a jejich přepravních tras, a tedy snahu vytlačit konkurenty, až po nekontrolované vypuknutí konfliktů, nejprve lokálních a posléze, pokud jde o budoucí výhled a při přítomnosti vhodných a nezbytných materiálních podmínek, celosvětových.
Vztahy mezi hlavními imperialistickými mocnostmi jsou v tuto chvíli výrazem rozporů, které se projevily v důsledku průběhu a prohlubování světové hospodářské krize: je tedy zapotřebí nového rozložení sil. Spojené státy americké (ekonomicky na sestupu, ale vojensky velmi průbojné) již nemohou dále tolerovat, že jiné mocnosti podkopávají jejich nadvládu a narušují jejich zóny vlivu: především nemohou dále tolerovat, že Německo, Francie a dokonce i Itálie obchodují s Ruskem a Čínou a dále se vymaňují z této dlouhodobé nadvlády USA. Záminkou k válce je samozřejmě vždy nacionalismus, který je konečnou příčinou každého případného konfliktu, a živnou půdou, kde se mu daří, jsou právě oblasti, kde se střetávají a utkávají sféry vlivu: tou poslední takovou záminkou je střet ukrajinského a ruského nacionalismu.
Tváří v tvář pohlcující temnotě nacionalismů, ať už znovuoživených nebo jen dočasně dřímajících, musí být heslem mezinárodního proletariátu, aby neskončil jako palestinští, slovanští, iráčtí, afghánští, libyjští, syrští a kurdští proletáři, opět revoluční defétismus: jasné a naprosté odmítnutí postavit se na tu či onu stranu, podpořit tu či onu buržoazii, a na prvním místě tu „svou vlastní“. Žádné „vlast je v ohrožení“, žádné „demokracie je ohrožena“, žádné „nepřítel je uchvatitel“, žádné „armáda je osvoboditel“: jedinou ohroženou třídou je proletariát, jenž nesmí padnout do těchto fatálních pastí!
Jediná cesta, jak se vyhnout dalšímu vraždění, vede přes:
- Odmítnutí ekonomických a společenských obětí ve jménu „národní ekonomiky“.
- Organizování boje na obranu životních a pracovních podmínek proletariátu, aby tak bylo tvrdě zasaženo válečné úsilí buržoazie.
- Otevřené rozbití sociálního míru a rozhodný návrat k metodám a cílům třídního boje, což je jediná skutečná internacionalistická solidarita proletářů jak metropolí, tak imperialistických periferií.
- Odmítnutí jakéhokoli partyzánství (nacionalistického, náboženského, vlasteneckého, žoldáckého, humanitárního, pacifistického) na podporu kterékoli z imperialistických front.
- Stávkové akce až po generální stávku proti jakékoli válečné mobilizaci a propagandě.
Pouze na základě těchto východisek, která vyžadují nezávislé jednání proletariátu, bude možné organizovat otevřený revoluční defétismus, který umožní rozložení a rozbití válečné fronty a otevře cestu k třídní válce. V tomto předsevzetí boje jsou našimi spojenci proletáři celého světa, a zejména proletáři zemí sužovaných imperialistickými válkami. Není a nikdy jím nebude ten či onen buržoazní stát, ta či ona buržoazní frakce, ať už sebevíc zbrojící či „vzdorující“, v jakékoli podobě, světské či náboženské, reformistické či – což je ještě horší – pseudosocialistické. Hluboká ekonomická krize a vojenské intervence, k nimž došlo v posledních desetiletích, jsou důkazem toho, že kapitalistický způsob výroby se již ocitl zcela na sklonku své existence: jeho dlouhá agónie je už jen destruktivní. Prostředkem, který mu zasadí smrtící ránu, je organizace proletariátu v mezinárodní komunistické straně.
Mezinárodní komunistická strana (Il programma comunista)
21. února 2022
Zdroj: internationalcommunistparty.org