1. Hospodářský vývoj probíhající na území Ruského svazu lze v podstatě definovat jako zavádění kapitalistického způsobu výroby v jeho modernější formě a s novodobějšími technickými prostředky a to v oblastech se zaostalým, venkovským, feudálním a asijsko-orientálním hospodářstvím.
2. Tento politický stát se sice zrodil z revoluce, v níž byla feudální moc poražena silami, v jejichž čele stál proletariát, na druhém místě rolnictvo a skutečná buržoazie téměř chyběla, nicméně se konsolidoval jako politický orgán kapitalismu, a to v důsledku neúspěchu proletářské politické revoluce v Evropě.
3. Veškeré projevy a celková nadstavba tohoto režimu se s jistými odlišnostmi danými dobou a místem v podstatě shodují s projevy a nadstavbou všech forem propukajícího a rozvíjejícího se kapitalismu v počátečním cyklu.
4. Veškerá politika a propaganda těch stran, které v jiných zemích velebí tento ruský režim, je zbavena třídního a revolučního obsahu a opětovně představuje soubor „romantických“ postojů, které se v historickém vývoji kapitalistického Západu přežily a pozbyly aktuálnosti.
5. Tvrzení, že v Rusku v současnosti neexistuje statisticky definovatelná buržoazní třída, nepostačuje k popření předchozích tezí, neboť je to skutečnost, kterou marxismus naznal a předjímal dávno před revolucí, a neboť moc moderního kapitalismu je jasně dána výrobními způsoby, a nikoli národními skupinami jednotlivců.
6. Řízení velkého průmyslu státem nijak neodporuje předchozím tezím, probíhá na základě mezd a vnitřní a vnější obchodní směny a je produktem moderní průmyslové technologie, která se uplatňuje stejně jako na Západě, jakmile padla překážka předburžoazních vlastnických vztahů.
7. Neexistence formy parlamentní demokracie není ničím, co by odporovalo předchozím tezím; všude tam, kde existuje, je jen zástěrkou diktatury kapitálu. Je navíc přežitkem a má tendenci zanikat všude tam, kde je technika výroby umožňující další rozvoj založena na globálních řetězcích a ne na samostatných výrobních mechanismech; otevřenou diktaturu si naopak osvojil každý kapitalismus ve své zárodečné etapě a ve fázi „dospívání“.
8. To nás neopravňuje k tomu, abychom tvrdili, že ruský kapitalismus je „stejný“ jako kapitalismus v kterékoli jiné zemi, neboť je rozdíl mezi jeho fázemi. Ve jedné fázi kapitalismus rozvíjí výrobní síly a vynucuje si jejich uplatnění za starobylými geografickými omezeními, čímž utváří rámec světové socialistické revoluce. V druhé fázi využívá tytéž síly výhradně parazitujícím způsobem, přičemž tyto síly již dávno dosáhly a překročily úroveň, která umožňovala jejich využití ke „zlepšení postavení živé práce“, které je možné pouze prostřednictvím ekonomické formy, která již není založena na mzdě, trhu a penězích, což jsou vlastnosti vlastní pouze socialistické formě.