-
Stanovisko komunistické levice se jasně odlišuje (stejně jako od eklektičnosti taktických manévrů strany) od hrubého zjednodušování problému ze strany těch, kteří celý boj redukují na stále a všude se opakující vzájemný protiklad dvou klasických tříd, které mají jednat samostatně. Strategie moderního proletářského hnutí má jasné a pevně dané rysy a platí pro každou z předpokládaných budoucích akcí a je třeba je vztáhnout k jednotlivým geografickým „oblastem“, na něž je rozdělen obydlený svět, a k jednotlivým časovým obdobím.
-
První a klasická oblast, kde se ze vzájemného působení sil poprvé vyprofilovala nezvratná teorie o směřování socialistické revoluce, je Anglie. Od roku 1688 buržoazní revoluce potlačila feudální moc a rychle vymýtila feudální výrobní formy a od roku 1840 je možné stanovit marxistickou koncepci spolupůsobení tří základních tříd: buržoazního vlastnictví půdy - průmyslového, obchodního a finančního kapitálu - a proletariátu bojujícího s prvními dvěma.
-
V západní Evropě (Francie, Německo, Itálie, méně významné země) probíhá buržoazní boj proti feudalismu od roku 1789 do roku 1871 a v podmínkách tohoto vývoje dochází ke spojenectví proletariátu s buržoazií, když se zbraní v ruce bojují za svržení feudální moci, přičemž dělnické strany již odmítají jakékoliv názorové zmatky spojené s ekonomickým a politickým velebením buržoazní společnosti.
-
V roce 1866 se Spojené státy americké ocitly v podobné situaci jako západní Evropa po roce 1871, když vítězstvím nad otrokářským a venkovským Jihem zlikvidovaly neryzí kapitalistické formy. Od roku 1871 odmítali radikální marxisté v celém euroamerickém regionu jakékoli spojenectví a vytváření bloků s buržoazními stranami na jakémkoli základě.
-
Situace před rokem 1871 uvedená v bodě 3 přetrvává v Rusku a dalších východoevropských zemích až do roku 1917 a vyvstává před nimi problém známý již z Německa roku 1848: rozpoutat dvě revoluce, a tím také bojovat za úkoly té kapitalistické. Podmínkou pro bezprostřední přechod k druhé, proletářské, revoluci byla politická revoluce na Západě, která však ztroskotala, přestože ruská proletářská třída si sama vybojovala politickou moc a několik let si ji udržela.
-
Zatímco se dá dnes ve východní Evropě nahrazení kapitalistického způsobu výroby a směny za feudální považovat za dokončené, v Asii je revoluce proti feudalismu, a dokonce i proti starobylejším režimům, která je vedena revolučním blokem buržoazních, maloburžoazních a pracujících tříd, v plném proudu.
-
Na základě dosud provedeného bohatého studia je zřejmé, že tyto pokusy o dvojí revoluci měly různé historické podoby: částečné vítězství a úplné vítězství, porážka na poli povstání a vítězství na poli ekonomicko-společenském a naopak. Zásadní je pro proletariát poučení z těchto polovičních revolucí a jich kontrarevolucí. Z řady příkladů, jsou klasické tyto: Německo po roce 1848: dvojí porážka povstání na straně buržoazie a proletariátu, společenské vítězství kapitalistických formy a postupné ustavování moci buržoazie. Rusko po roce 1917: dvojí vítězství povstání na straně buržoazie a proletářů (únor a říjen), společenská porážka socialistické formy, společenské vítězství kapitalistické formy.
-
Rusko, alespoň pokud jde o evropskou část, má dnes již plně kapitalistickou strukturu výroby a směny, jejíž společenské fungování se politicky odráží ve straně a vládě, která se snaží o všechny možné strategie spojenectví s buržoazními stranami a státy na Západě. Ruský politický systém je úhlavním nepřítelem proletariátu a jakékoliv spojenectví s ním nepřichází v úvahu, přičemž platí, že vítězství kapitalistických forem výroby v Rusku je revolučním výsledkem.
-
Pro ty asijské země, kde dosud převládá lokální zemědělské hospodářství patriarchálního a feudálního typu, je boj, a to i politický, „čtyř tříd“ článkem vítězství v mezinárodním komunistickém boji, byť se okamžitě objevují národní a buržoazní moci, a to jak z důvodu vznikání nových oblastí vhodných pro budoucí prosazování socialistických požadavků, tak z důvodu rán, které taková povstání a vzpoury způsobují euroamerickému imperialismu.